Focení u moře

Posted on

NEJHORŠÍ JE SBALIT SE

Asi hodně fotografů by doslova ohrnulo nos nad nápadem udělat parádní fotky během letní dovolené u moře s dětmi v Chorvatsku. Už jen ta první věta zní jako brutální kýč a naprosto nemožný plán. Je úplně jasný, že super fotky u moře vznikají spíše někde na opuštěných plážích v Normandii nebo Skotsku a to ještě pokud jste tam zcela sami. Já jakožto amatérský fotograf, který se zatím ještě nedostal do fáze, kdy podniká fotografické výpravy po Evropě nebo snad i hlouběji do světa, jsem si nemohl tuto příležitost nechat ujít a rozhodnul jsem se vzít si svoje nádobíčko s sebou a pokusit se vyfotit něco, co by trochu stálo za to. Nemohu si pomoci, ale přece jen když se člověk k moři dostane jednou za rok – což je ta lepší varianta – tak se mu prostě ty západy a východy slunce a přílivy, odlivy, vlnky, pláže a přístavy prostě nějak neomrzí a závěrka foťáku cvaká jak o život. No a já  jsem si prostě řekl, že si to fotograficky taky užiju.

Problém však nastal hned na začátku – tedy ještě v ČR, doma před odjezdem. Jelikož jsme si koupili nový rodinný vůz pro 7 lidí za dobrou cenu z Rumunska (nebo spíše z Maroka), tak jsme ho chtěli patřičně využít, otestovat a vlastně také dost ušetřit. K našim dvěma dětem jsme přidali ještě rodiče mé ženy. Takže šest lidí v autě odjíždí na 10 dní na letní dovolenou. Popravdě plán balení se na cestu spatřil světlo světa již měsíc před odjezdem. Dokonce jsme provedli i drobný nácvik, abychom zjistili, co všechno si můžeme dovolit vzít s sebou. Přece jen, když sklopíte ty zadní přídavná sedadla, tak moc místa v kufru nezbude. Takže jsme museli vzít i střešní box černé barvy, který vypadá přesně jako rakev. Každopádně v momentě, kdy jsem oznámil, že si musím vzít stativ, když jsme se reálně dohadovali, zda vzít dětem kyblíček na písek nebo ne, nastalo všeobecné nepochopení. Všechny věci v autě měly přiděleny svoje místo a ten stativ, tam prostě nějak nepasoval. Už jsem se opravdu smiřoval s tím, že to všechno odfotím z ruky, ale k čemu bych pak měl ten ND filtr, protože právě na tyto fotky jsem se těšil nejvíce. Takže došlo k přestavbě zasedacího pořádku a ejhle, místo se našlo. Tato zkušenost nám však jasně potvrdila, že k moři toho opravdu není třeba brát mnoho. Naštěstí nejsme taková ta klasická česká rodinka, co si s sebou bere jídlo v zavařených sklinkách a to nám situaci hodně usnadnilo. Takže veškeré moje fotografické vybavení se vešlo a já  jsem se těšil, že si vyzkouším vyfotit zase něco, co člověk opravdu nevidí každý den.

U MOŘE

Termín naší dovolené jsme naplánovali na polovinu června s odjezdem ve čtvrtek, protože jsem prohlásil, že o letních prázdninách nehodlám trávit svůj dovolenkový čas v nekonečných kolonách na silnicích a u moře se prodírat mezi davy lidí. A udělali jsme moc dobře. No přece jen malý zádrhel vzniknul a to když jsem zjistil, že den našeho odjezdu znamená první prázdninový den v Chorvatsku, což jsme pocítili silně v Záhřebu, odkud všichni někam odjížděli. Několik kilometrů jsme byli nuceni jet stylem brzda – plyn, ale nakonec se vše zase rozjelo a k moři jsme dojeli bez problémů a dokonce i čekání na trajekt bylo minimální. Mám hrozně rád ten pohled, kdy se Vám poprvé na obzoru objeví ta masa vody s namodralou barvou (pokud tedy svítí slunce), což přišlo někdy kolem poledne a zase jsme všichni koukali, jako kdybychom to viděli poprvé. Vlastně to bylo trochu poprvé a to pro naše děti, které měly letos premiéru. Se ženou jsme se dostali k moři poprvé po 6 letech. Nejsme úplně zastánci toho brát malá nemluvňata na dovolenou k moři a to jak kvůli nim, tak kvůli sobě. Na dovolené si chceme alespoň trochu odpočinout a ne neustále pobíhat kolem batolat a řešit, zda už to slunko přece jen není moc a jestli není moc horko nebo zima… Prostě jsme počkali až budou děti odrostlejší a užijí si to opravdu naplno (a nejen oni), což se dokonale povedlo. Všechno vnímaly tak silně, že si zážitky ponesou jistě po celý život. Ale zpátky k focení. Ostrov Rab leží v severnější části Jadranu a jeho letoviska jsou ideální pro rodinné dovolené s menšími dětmi. Na ostrově najdete typické mělké pláže, kdy vlezete do vody a po 50 metrech je vám voda stále do pasu nebo po kolena. Tím pádem je i v červnu voda krásně teplá, protože se mnohem snadněji ohřeje. Kolega, který jezdí na stejné místo již 10 let a vždy v červnu, mně potvrdil, že se mu ještě nikdy nestalo, že by bylo moře studené, nevhodné ke koupání. Cesta trajektem byla krátká a už na lodi jsem měl nutkání vytáhnout foťák a začít dokumentovat. V tuto chvíli šlo opravdu spíše o zdokumentování cesty než o fotky, které bych někde ukazoval. Přece jen bylo poledne, slunce vysoko a vše bylo takové mdlé, bez barev, tak jak to v tuto denní dobu bývá. Po vylodění nás čekala ještě zhruba 20 kilometrová cesta napříč ostrovem. A ta už byla mnohem zajímavější. Dozvuky jara byly na ostrově ještě hodně patrné, což proti typickému letnímu vyprahlému období je úplně jiná káva. Řev všemožného hmyzu byl tak silný, že v autě  – a to jsme měli okénka zatažená – nebylo skoro slyšet vlastního slova. Na mezích podél silnic stále kvetly různé druhy květin a všechno bylo prostě takové barevné a svěží. Kdybych neřídil, určitě bych zkusil nějaký fotografický pokus z jedoucího auta. Už jsem pár takových fotek viděl a nevypadá to vůbec zle, i když je celá fotka vlastně rozostřená. Na místo jsme dorazili kolem jedné hodiny odpolední. Na parkovišti na nás čekal „pan domácí“, který jak bývá zvykem byl velmi milý a opravdu rád, že jsme vše zvládli bez problémů. Jak se později ukázalo, celá jeho rodina, která s námi v domě bydlela, byla úžasná a všichni jsme si hodně padli do noty. I kvůli nim jedem příští rok znovu. Jejich dům, ve kterém trvale bydlí byl umístěn v nádherné zahradě daleko od hlavní silnice nebo rušné trasy pro pěší. Vůbec nám nevadilo, že jsme nemohli autem zajet až k domu. To byla vlastně obrovská výhoda. Když nás náš hostitel se svou ženou doprovodili do našeho apartmátu, který byl v nejvyšším patře domu a poprvé jsem uviděl výhled z naší terasy, věděl jsem, že dovolená bude parádní. Úžasný výhled zasazený do bujně kvetoucí zahrady, která končila zídkou, za kterou byla dá se říci soukromá pláž, to všechno se blížilo naprosto ideálnímu stavu. Alespoň pro mě. Opravdu jsem nečekal, že moje velké přání prožít dovolenou u moře v klidu, bez hluku a téměř bez lidí se stane skutečností. Takže to naše místo zůstane takovým rodinným tajemstvím.

FOCENÍ

Vybalování jsme nechali být a s dětmi jsme hned běželi do zahrady a k moři. Po cestě jsem však musel pozřít na uvítanou několik panáků domácích lihovinových výrobků, které byly ovšem vynikající a přesvědčoval jsem se o tomto pravidelně každý den… Foťák jsem nechal ještě být a vlastně celý ten první den jsem ho téměř nepoužil, nebyl prostě čas. Když jsme vyběhli na pláž, byl jsem nadšený. Písečná pláž mísící se s drobnými oblázky a mušlemi, po stranách malebné skály a strmé srázy, ze kterých visely rozkvetlé keře a stromy, které na pláži dělaly přirozený stín, kamenné molo na jejímž konci byl uvázaný obyčejný motorový člun – to všechno jsem si již skládal do virtuálního hledáčku. Faktem je, že na této pláži jsem pořídil nejhezčí snímky. Děti bez rozmyslu okamžitě otestovali, zda je voda opravdu slaná a poté jsme se šli přece jen trochu zabydlet. První koupání se obešlo bez fotografování (kromě příspěvků z mobilních telefonů), ale byla to paráda. V té mělké vodě jsem neměli ani moc práce s dětmi, které ještě nejsou 100% plavci. K večeru se začalo lehce mračit a bylo nám řečeno, že se chystá bouřka a že by i příští den mohl být tímto trochu ovlivněn. Každopádně ty mraky, které přišly a zapadající slunce, to byla kombinace pro pár kýčovek. Spíše než focení jsem se ten večer věnoval hostině, kterou pro nás místní rodina nachystala. Seděli jsme dlouho do noci a ochutnávali dary moře a dobré pití. Další dva dny byly opravdu ve znamení drobného ochlazení moře po bouři, která přišla hned první večer. Hodně foukal vítr a tak jsme se věnovali procházkám po blízkém okolí a především po plážích, kterých bylo opravdu všude mnoho. S dětmi jsme řádili hlavně na těch nejmělčích plážích, kde voda byla doslova horká a tak nás to krátkodobé ochlazení ani moc nemrzelo. Na jedné z těch mělkých pláží vznikla fotka, kterou považuji za nejzdařilejší, i když možná na první pohled nevypadá zvlášť atraktivně. Pro tento snímek jsem si jedno ráno přivstal a kolem šesté hodiny jsem byl na místě. Pravdou je, že jsem se moc nepřipravil (a to je zásadní fotografická chyba) na podmínky co se týká přílivu a odlivu. Prostě jsem nějak myslel, že písečný výběžek bude v moři takový, jak jsem ho viděl první den, ale tentokrát jsem stihnul snad metr čtvereční pláže, kterou ze všech stran stále zalévalo moře. Nasadil jsem ND šedý filtr a vyfotil jsem vše tak, abych alespoň z mírného pohybu moře, které bylo to ráno navíc velice klidné, vytěžil rozmáznutý pohyb a to se opravdu povedlo. Navíc se mně povedlo dobře zaostřit na popředí, takže ty sice tmavé kameny, jsou opravdu hezky ostré. Mám tu fotku fakt rád. S ND filtrem jsem si pohrál ještě párkrát v podvečer, kdy již bylo přece jen světla méně. Použil jsem ho také pro jedno panorama, za kterým jsem si zajel pár kilometrů na místní vyhlídku, která je hodně rušná, ale místo jsem si udělal. Všechny tyto fotky najdete v mé galerii.

ZÁVĚR

Dovolená u moře byla opravdu fajn a užil jsem si i trochu toho fotografování. Kdybych byl na takovém místě týden sám a mohl se focení věnovat na 100%, měl bych parádních fotek určitě mnohem více, protože bych si našel místa, která nejsou pro běžné turisty moc dostupná. Ale i tak jsem spokojen. Získal jsem zase nějakou tu zkušenost a až někdy vynaložím na cestu k moři za focením více peněz, budu alespoň o něco více zkušenější a připraven.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *