Napadlo mě se na toto téma trochu rozepsat a popsat svůj vlastní systém workflow, řekněme tedy od vyfocení, přes úpravu až po uložení. Zajímalo by mě, jak to děláte vy ostatní, protože já jsem to ladil fakt docela dlouho, možná i půl roku, než jsem vše vyšperkoval tak, jak mně to vyhovuje. Musím se přiznat, že velkou inspirací bylo pro mě workflow mého kamaráda, který také fotí a od kterého jsem to opravdu z velké části převzal – takže díky Radku. Nicméně ta práce s tříděním, ukládáním, instalováním, výběrem vhodného softwaru nebo hardwaru, to už bylo jen a jen na mně.
Co bylo na začátku
Mé začátky focení se zrcadlovkou neměly s nějakým promyšleným systémem ukládání fotek a jejich úpravy nic moc společného. Měl jsem foťák, počítač a nějaký software, který mně někdo omylem nainstaloval do počítače bez mého vědomí :-). Tenkrát jsem dokonce začal fotit nejprve do jpg formátu, ale naštěstí jsem brzy přišel na to, že jinak než do RAWu se fotit nedá. Každopádně jsem v té době měl mix dvou formátů, které jsem ukládal na hard disk do počítače a pro jistotu jsem si vše zálohoval na externí HDD. Nutno říci, že jsem měl v zásobě samozřejmě také hromadu fotek, které jsem vyfotil různými kompakty v minulosti, ale o které jsem nechtěl přijít. Dostal jsem se tedy do stavu, kdy jsem začal chápat, že s postupem času s tímto „nesystémem“ nebudu mít šanci dál pracovat. Začal jsem se tedy zajímat o všechny možné věci, které s nějakým lepším workflow souvisí. Trávil jsem hodiny na internetu, kde jsem četl hromadu recenzí na různé softwary, domácí úložiště, ale také jsem pročítal diskuze zkušených i nezkušených fotografů, kteří již v této oblasti byli v té době o něco dále než já. Díky změně zaměstnání jsem potkal nového kamaráda, se kterým jsem se dostal do jedné kanceláře a který úplnou náhodou je také zapálený fotograf a hlavně o něco zkušenější. Takže tato náhoda mně hodně pomohla v tom, abych si zpracoval kostru workflow, které nyní používám. Maloval jsem si to na papír jako nějakou procesní mapu, opravdu až tak jsem k tomu potřeboval dojít, abych si vše dokázal představit a spojit dohromady. Teď mně to přijde jako naprostá banalita a vůbec nechápu, co jsem tak dlouho vymýšlel, ale když jste na začátku a víte o tom houby, tak se to zdá jako vymýšlení perpetuum mobile.
Nákup nutného
První dvě věci, co jsem věděl, že budu muset koupit, bylo domácí úložiště a také software pro úpravu fotek – tedy u mě zejména RAW formátů, na které jsem přešel již na 100%. Z ničeho nic jsem si uvědomil, že těch fotek mám už z minulosti fakt hodně a představa toho, že bych o ně navždycky přišel, mě začala hodně děsit. Pravdou je, že v momentě, kdy jsem udělal prvních pár snímků zrcadlovkou a potom jsem se podíval na fotky pořízené před ní, měl jsem sto chutí je všechny navždy vymazat, protože takový nekvalitní hnus vůbec nechápu, jak se mně podařilo vyprodukovat. Hlavně jsem litoval, že jsem si „zrcadlo“ nepořídil už před narozením prvního potomka, který tak přišel o kvalitní fotografické vzpomínky. Naštěstí máme v rodině také jednoho „zrcadlovkáře“, který to mnohokrát zachránil. Nicméně, rozhodnutí bylo takové, zálohovat všechno. Po prostudování různých testů a recenzí, jsem se nakonec rozhodnul pro domácí úložiště značky Synology (DS216j)
se dvěma šachtami, tedy místem pro dva HDD. Koupil jsem dva kusy disků po 3 TB od Western Digital. Dnes už vím, že jednou se dostanu do bodu, kdy to nebude stačit, ale zatím jsem asi na 7% zaplněné kapacity, takže mám ještě dost času. Co se týká úložné kapacity, zvolil jsem bezpečnost na úkor právě většího místa na disku, a proto jsem přikročil k tzv., zrcadlení disků, kdy se data ukládají na jeden disk a ihned se kopírují na disk druhý. Mám tak k dispozici pouze 1 TB, ale je zde větší šance, že nepřijdu o data, kdyby snad jeden z disků vypověděl svoji poslušnost navždy. Ten druhý funguje prostě jako záloha. První práce spočívala ve výrobě kabelů, kterými jsem potřeboval spojit úložiště a router, tak aby vše v domácí síti fungovalo jak má. Musím ale říct, že instalace tohoto zařízení byla velmi snadná, všechno bylo vesměs automatické a také aplikace DMS, ve které se celé úložiště spravuje a aktualizuje je velmi uživatelsky příjemné. Dalším krokem byl software. Věděl jsem, že potřebuji někde a nějak fotky upravovat a také je nějak organizovat, tak abych vždy vše rychle našel a byl jsem schopný kdykoliv komukoliv ukázat fotku pořízené v dané době. Tento bod mě stál velké přemýšlení a rozhodování a více se o tomto zmíním v dalším odstavci, nicméně tuto část textu bych zakončil konstatováním, že jsem nakoupil dva softwary od Adobe, kterými jsou Lightroom a Photoshop Elements.
První jmenovaný používám na úpravu rawů a jejich export do jpg formátu, který dále ukládám na disk. Musím říct, že jsem si na tento software už tak zvyknul, že se mně nechce měnit. I když lákadel je všude hrozně moc. Takový Capture one od Phase one je opravdu parádní program a výstupy z něj jsou úžasné. Vyzkoušel jsem také trial vezre od DxO a dalších dvou nebo tří programů, ale u Lightroomu zatím zůstávám. Druhým softwarem, který jsem se rozhodnul používat výhradně pro organizaci uložených fotografií (přece jen je pro tento účel vhodnější než Lightroom) je Photoshop Elements organizer.
Nutno dodat, že součástí balíku je ještě Elements Editor, což je taková zjednodušená verze Photoshopu a řekl bych fakt povedená, protože pro základní úpravy naprosto stačí (mimochodem doporučuji zakoupit program s názvem Affinity photo, který je opravdu velmi zdatným konkurentem Photoshopu, ale za zlomek ceny). Bohužel, nyní trochu lituju, že jsem se nechal zlákat společností Adobe. Co se týká fungování lightroomu, tak nemám problém, ale strategie Adobe, která znamená 100% podporu cloudových verzí a čím dál tím menší nebo jen velmi omezenou podporu verzí „krabicových“ mě hrozně štve. Ale asi bych to přežil, protože s aktuální verzí Lightroomu si dokonale vystačím a nepotřebuji od něj nic navíc. Horší je to s organizérem. V té době jsem koupil verzi 14, která je již v této době samozřejmě překonána a podpora ze strany Adobe pro starší verze se rovná nule. Nedávno se objevil nový problém, kdy přestalo fungovat propojování fotografií s konkrétním umístěním na google maps, což byla jedna z funkcí, kvůli které jsem si software legálně koupil. Ale to nikoho z Adobe nezajímá. Problém nevyřešili a dle mého ho ani nehodlají vyřešit. Takže jediná možnost je, zakoupit si novou verzi a utratit tak znovu peníze. Jenže kdo mně dá záruku, že v nové verzi něco opět nepřestane fungovat? Nedokážu pochopit, že společnost s takovou tradicí se chová tímto způsobem. Ale to je zcela jiné a nové téma do blogu.
Jádro workflow
Když jsem měl nainstalováno úložiště a potřebný software, zbývalo jen všechny ty fotky pěkně uložit na jedno místo. Ale předchozí věta proti realitě zní opravdu velmi jednoduše. Kdybych tak začínal od fotky s číslem nula, ale to nebyl můj případ. Po zvážení všech pro a proti jsem nakonec dospěl k finálnímu řešení. Když se mně ve foťáku objeví nové přírůstky do mé sbírky, připojím ho k počítači, otevřu Lightroom a začínám importovat. Složku s importovanými raw soubory, však mám umístěnou na HDD mého počítače (nikoliv na úložišti). Důvodem je především co největší zrychlení práce při úpravách rawů, protože jsem měl jisté obavy, že úprava přímo z úložiště by nemusela jít tak hladce a navíc jak jsem slyšel Lightroom si s úložištěm zase tolik nerozumí, což se naštěstí nedá říct při exportu na něj. Upravím tedy raw, který mám na svém PC a finální výstup převádím do jpg formátu, který již exportuji z Lightroom na úložiště, na kterém jsem si vytvořil systém složek rozdělených na fotografie, videa a fotky z mobilu. Na úložišti jsem si vytvořil ještě složku RAW do které jednou za čas přesouvám importované rawy z pc, abych si uvolnil místo a provedl tak zálohu tohoto zdrojového formátu. S tímto přesunem se pojí drobný zádrhel, ale není to nic tak hrozného. Lightroom pracuje s tzv. katalogy, já mám vše uděláno tak, že co rok, to zvláštní katalog. Když tedy například přesunu všechny rawy z roku 2017 na úložiště, lightroom k nim ztratí cestu a musím tak provést znovu napojení této cesty, tentokrát však na úložiště. Je to celkem jednoduchá operace. Zapomněl jsem také na složku WEB, kterou jsem přidal na úložiště nedávno a to z důvodu vytvoření tohoto mého webu, na který umisťuji fotky přizpůsobené kvalitou právě potřebám svižného prohlížení webových stránek. Fotky, které se objevují na mém webu, jsou tedy kvalitativně o něco horší a jsou navíc opatřeny watermarkem. Pokud tedy chci někomu ukázat fotky z dovolené, pustím počítač nebo televizi, najdu si fotky na úložišti a může začít promítání. Já jsem chtěl ale v tomto jít ještě o něco dále, tzn., mít možnost se orientovat ve velkém množství fotek ještě o něco více než pouze hledat ve složkách. Proto jsem pořídil Elements organizér. Všechny uložené fotky v jpg formátu na úložišti importuji do tohoto softwaru a opět pomocí katalogů je mám rozdělené do jednotlivých roků. A tady je ta největší práce, kterou dělám po večerech už pár měsíců (ne tedy každý večerJ). Ke všem fotkám totiž pořizuji určitá data, tak abych mohl potom jediným kliknutím vytvořit jednoduchý filtr. Znamená to, že procházím fotku po fotce a doplňuji k ní jména osob, které se na fotce vyskytují. Toto je pracné, ale potom si jednoduše odfiltrujete různé kombinace a není problém během pár sekund s tisíce fotek najít jen ty, kde jste pouze vy a vaše děti nebo kamarád nebo někdo jiný z rodiny. Jelikož nemám foťák s GPS, pořizuji také informace o geografické poloze při pořízení fotky. Když si prostě dáte tu práci, organizér potom funguje skvěle a máte vše jako na dlani a hlavně rychle. Samozřejmě je možné v tomto programu vytvořit různé prezentace doplněné o hudbu a podobně. Nicméně jak jsem se zmínil výše, podpora Adobe u starších verzí softwaru je tristní.
Závěr
Zdá se to jako velká věda, ale ve skutečnosti to není nic světoborného a jsem si jistý, že profíci to dělají zase o dost lépe. Jsem spíše hrdý na to, že jsem si s tím dal opravdu hodně práce a nyní to nese své ovoce. Mám vše „relativně v bezpečí“ (stejně mám ještě jeden externí HDD, kde mám vše ještě jednou), po ruce a hlavně přehledně uspořádané a snadno dohledatelné. A jak jste na tom vy?